Jak se žije psům v asistenčním výcviku?

Štěně jako parťák k malému dítěti je přece ideální. Zvláště když se jedná o fenku zlatého retrievera, tedy plemeno, které je považováno za ideálního rodinného psa. Příběh fenky Lucky a dvouleté Terezky bude jiný.

Pes na předpis

Terezka totiž potřebuje speciálního pomocníka, protože je od narození velmi vážně postižená. Trpí atrofií mozkových buněk, má poruchy koordinace, nemluví a má epilepsii.

„Pořídit pro ni psa nám doporučili lékaři,“ řekla Marie Hašková, která s pětiletým synem a s roční fenkou Lucky přijela do pražského centra Helppes až z Kuřimi, aby v centru fenku vycvičili pro potřebu dcery.

Od půlročního tréninku majitelka očekává, že se fenka naučí podávat předměty, zvládne canisterapii a třeba upozorní na blížící se epileptický záchvat. 

Co se pes naučí, a co ne?

„Ne všechno se dá naučit. Podávání předmětů, podpora při chození, otevírání lednice, vytahování prádla z pračky, to je hračka, kterou zvládne při správně vedeném výcviku každý pes, kterého tu máme. Jen signální pes, to je ten, který upozorní na blížící se koma, či jinou vážnou zdravotní komplikaci, se vycvičit nedá,“ varuje před velkými očekáváními Zuzana Daušová, ředitelka centra Helppes, která se kynologii věnuje už více než třicet let.

U ní ve výcviku tyto schopnosti nedávno předvedla fenka labradorského retrievera Odetka, která kňučením upozornila majitelku s cukrovkou, že se jí snížila hladina cukru v krvi a hrozí jí záchvat. „Měli jsme velkou radost, stalo se to o víkendu, když si ji majitelka vzala domů. Dvakrát se takto zachovala a jednou z toho v noci,“ sdělila ředitelka centra s tím, že někteří psi tyto schopnosti mají a jiní ne. „Mohou se vyvinout ze silného pouta mezi zvířetem a majitelem, ale je to stále něco, co je mezi nebem a zemí,“ domnívá se ředitelka.

Co čeká Lucky?

Lucky si hraje venku. Je čas se s rodinou, u které dosud byla, rozloučit. Marie Hašková se synem mizí v autě, Lucky je zatím s cvičitelkou v domě, aby je neviděla odjíždět. Teď ji čeká půlroční škola aportování, poslušnosti a cestování po Praze různými dopravními prostředky. Už první den se projevila velmi nadějně.

Zuzana Daušová jí házela nejdříve plyšovou hračku, pak kšiltovku. Lucky byla trochu zmatená z toho, kde je a kolik cizích lidí najednou kolem sebe vidí, ale oba předměty postupně s velkou radostí přinesla. Do třetice jí cvičitelka hodila plastovou lahvičku od léků. Ani to nebyl pro temperamentní Lucky problém. „To půjde,“ sdělila cvičitelka po krátkém testu.

Na Lucky čeká hned několik trenérů. „Střídáme je při výcviku proto, aby se mezi nimi nevytvořilo příliš silné pouto,“ vysvětlila ředitelka s tím, že je nutné aby výcvik vždy probíhal formou hry. „Mnozí lidé si myslí, když vidí naše vycvičené psy, že museli projít neuvěřitelným drilem. Tak ale není možné psy vést. Výcvik musí psa bavit, aby měl radost z úspěchu a pokroku,“ popsala Daušová.

Možné komplikace

Krémová fenka Lucky si nejdříve bude tři týdny zvykat v novém prostředí na a trenérku. Teprve pak přijde speciální výcvik. Pokud jí trénink půjde, už na Vánoce se vrátí domů.

Podle Daušové je způsob, který zvolila rodina, v jedné věci komplikovanější. „Pořídili si psa, rok ho měli u sebe, teď bude u nás. Jenže až se z výcviku vrátí, musí se k němu také naučit chovat oni a vyžadovat práci, kterou se tu naučil. Pes moc dobře pozná, že je zase zpátky v prostředí, v němž měl dříve dovoleno skoro všechno,“ zmínila jednu z komplikací, která odpadá, když si lidé vezmou vycvičeného psa přímo z centra. Lucky proto pojede občas s trenérkou přímo domů do rodiny, aby fenka pochopila, že se musí chovat stejně jako v centru.