Léto a pes v autě

 

Náš časopis jistě nečetl řidič, který ponechal v zaparkovaném autě několik hodin dokonce své vlastní dítě (!):

Dítě se málem "uvařilo" uvnitř rozpáleného auta

Praha – 2. července 2008 - Opravdu horké chvilky připravil v pondělí večer svému jedenapůlletému synovi muž v Praze.
Chlapce, který spal na zadní sedačce auta, nechal ve voze, který zamkl, a odešel. Malátné a propocené batole osvobodili z rozpáleného favoritu až přivolaní strážníci.
"Zavolala je paní, které bylo divné, že tak malé dítě je v autě bez dozoru," popsala mluvčí strážníků Radka Bredlerová. Do auta se navíc podle jejích slov opíralo slunce a uvnitř bylo horko.
"Strážníci se nejprve pokoušeli sehnat majitele vozu, a když se jim to nepodařilo, rozbili okénko a dítě z auta vytáhli," dodala Bredlerová.
Dehydrovaného chlapce pak odvezla záchranka do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Po chvíli se k vozu vrátil i jeho majitel. Na otázku, proč v autě chlapce nechal, odpověděl, že dítě spalo a on je nechtěl budit.
Zda mu za jeho čin hrozí nějaký trest, musí podle Bredlerové rozhodnout policie.
Zdroj: idnes.cz

Před cestou

Není-li zbytí a psa musíme brát na cesty autem s sebou, věnujeme přípravě dvojnásob času, než kdybychom cestovali sami. Pryč je doba svačin a termosek na cestu, žínek v igelitových sáčcích na očistu a odskakování si do lesa. Dnešní člověk-cestovatel nemusí díky husté síti benzínových pump a motorestů nijak strádat. Spolucestující psi jsou na tom (alespoň u nás) o něco hůře. Proto někteří z nás stále balí misky, vodu a potravu na cestu, ba dokonce pamatují na prostěradla, která lze smočit a zchladit jimi horkem zmožená těla nikoliv svá, ale svých psů.

Většina psů (na rozdíl od většiny koček) cestu autem dobře snáší, radují se z blízkosti pána a těší se na cíl cesty, který dobře vycítí z předcházejících příprav. Pro ty ostatní si včas připravíme léky, které nám doporučil veterinář spolu s dávkováním a způsobem podání. Pro jistotu psa před déletrvající cestou nekrmíme. Nejenže snižujeme riziko, že pes v případě nevolnosti znečistí vnitřek vozu, ale snižujeme tím i počet neplánovaných zastávek. Přestávky v jízdě ovšem musíme dělat opět častěji, než kdybychom jeli pouze s lidskou posádkou.

Pokud panují opravdu velká vedra, nebo máme ve vozidle psa plemene všeobecně hůře snášejícího horko (kokršpaněla, psa s extrémně zkrácenou nosní partií - např. buldoka, boxera, mopse nebo pekingského palácového psíka, hodně osrstěného a tmavě zbarveného psa nebo psa se sklonem k chorobám srdce, jako je třeba kavalír King Charles, pudl, malý knírač nebo jezevčík), čas od času mu zchladíme hlavu mokrým ručníkem.

Stejně jako nedovolujeme dětem, aby za jízdy vystrkovaly hlavu z vozidla, nedopřejeme tento pochybný požitek z jízdy ani svému psovi – jakkoli by to sám vyhledával. Ostatně všichni ve vozidle stejně musejí být připoutáni bezpečnostními pásy, případně jinak zabezpečeni, takže hlava z okna by měla být historickým přežitkem. Kromě hrozících úrazů (především očí) a onemocnění vyvolaných rychle proudícím vzduchem (hlavně uší) může být pro riskéry konečně platný i argument, že už samotným otevřeným okénkem zvyšujeme odpor vzduchu a tím i spotřebu pohonných hmot – natož s něčí vyčnívající hlavou.

Ještě ke kinetóze

Příčinou kinetózy je protichůdnost vjemů různých receptorů vedoucích k dezorientaci mozkových center.
U štěňat bývá nevolnost v autě obvyklá, protože zatím nejsou na cestování zvyklá. Tréninkem na kratších vzdálenostech se těchto obtíží většina z nich zbaví a s velkou pravděpodobností začne naopak jízdu autem milovat, protože pro ně bude představovat jistotu pánovy přítomnosti. Ty ostatní se budeme snažit zbytečných cest ušetřit, a jen pokud to bude nezbytné a pes bude muset cestovat s námi, včas mu podáme příslušný lék.
Kinetóza se projevuje nejen zvracením. Někteří psi se pouze třesou strachem, nebo nezvladatelně sliní, a to už od chvíle, kdy majitel sáhne pro klíčky od auta. Pro ně je cestování nejen fyzickou, ale především psychickou zátěží.

Pokud získáme staršího psa s kinetózou, můžeme vyzkoušet nechat psa několikrát nastoupit do auta, aniž by se vyjelo – tak se někdy dá odstranit předběžná kinetóza. Později pořádáme výlety na skutečně krátké vzdálenosti, například do parku, aby si pes jízdu spojil s příjemným završením cesty. Nevolnost může způsobovat i stálé rozjíždění a brždění, proto si k tréninkům vybíráme dobu mimo dopravní špičku.
Samozřejmostí je pak pamlsek po zdárně absolvované jízdě – symbolický, neboť nás čeká ještě cesta zpátky.

Něco o zabezpečení zvířat v autě

Závazná pravidla pro cestování psa v autě stanoví silniční zákon, který platí od 1. července 2006. Paragraf 52, bod 5 ukládá majiteli vozidla povinnost zajistit bezpečnou přepravu zvířat tak, že "...při jejich přepravě nesmí být ohrožena bezpečnost řidiče, přepravovaných osob ani zvířat."
Na všechny, kdo riskují život psa i v případě drobné kolize, která vymrští jeho tělo smrtící rychlostí na přední sklo, případně život svůj a svých spolucestujících, když se pes může volně pohybovat po vozidle, nebo dokonce i životy ostatních řidičů všude kolem, dojde-li ke srážce, tak snad konečně platí hrozba pokut nebo ztráty cenných bodů. Většina psů už dnes cestuje připoutaná pásy, v přepravkách, za sítěmi či mřížemi předělujícími nákladní prostor od vlastního interiéru, což je nejen bezpečnější, ale u psů trpících cestovní nevolností omezuje stresující ztrátu rovnováhy a nekoordinované pohyby při nečekaných změnách směru a rychlosti auta.
Pásy se prodávají v různých velikostech, s různými typy upínání pro snadnou a rychlou obsluhu i s různými druhy polstrování pro vyšší pohodlí psa. Závěsná lůžka navíc chrání sedadla před chlupy, vlhkostí a špínou. Sítě a mříže sice předělí prostor v autě, ale pes se při kolizi může v poměrně velkém prostoru zranit, a z přepravního boxu nebo klece se může stát v případě nárazu neřízená střela. Proto je vhodné kombinovat poslední dva typy zabezpečení navzájem, případně upnout psa nebo přepravku k síti či mříži.
I zabezpečeného psa přepravujeme jen na zadním sedadle. Psi nad 45 kilogramů na sedadla vůbec nepatří a cestují v zavazadlovém prostoru.

Vyrážíme na cestu

Bezprostředně před nástupem do kteréhokoli dopravního prostředku psa vyvenčíme. A nikdy, NIKDY nenecháváme psa v zaparkovaném autě.

Zdroj: PlanetaZvirat.cz